Metoda narážení nerezových desek je mechanická izolace, kterou lze dělat do hotových podlah. Při této metodě není třeba oboustranný přístup ke konstrukci. Lze ji aplikovat u budov s průběžnou spárou ve zdivu, ať už jde o cihelné, smíšené nebo kamenné zdi. Bohužel se narážení desek neobejde bez osekání zdiva.
Plechy, které se používají k izolaci mají po celé své délce zámky, jimiž se spojují vzájemně k sobě. Navíc tyto podélné ohyby zajišťují spolehlivé vedení a vzájemné propojení při narážení. Tím zaniká riziko odpojení. Vyrobené jsou z tvrdé legované oceli.
Nerezové desky jsou pneumatickým zatloukacím strojem zarážené do zdiva, aniž by se předtím musela prořezávat spára. Někdy se vrážení desek obejde bez výkopových prací. V některých případech je však nezbytné. Metoda je účinná horizontálně, ale také vertikálně, v případě, že bojujete proti boční vlhkosti.
Před samotným zatloukáním desek je nutné lokalizovat rozvody vody, elektřiny, vody, kanalizace i plynu ve zdivu, aby nedošlo k jejich poškození. Spáru zdiva je pak potřeba osekat pro snadnější vedení plechů. Pokud to lze, je ideální plechy do ložné spáry aplikovat v úrovni podkladních betonů. Pokud toto není možné, pak plechy aplikujeme do první ložné spáry nad podlahou. V případě aplikace zvenku budovy je potřeba upravit okolní terén pro pojezd pneumatického zatloukacího stroje.
Izolační plochu tvoří právě nerezové desky, které se zaráží do maltové spáry ve zdi. Zařízení, kterým se desky zatloukají pohání kompresor na elektřinu nebo naftu. Nerezové desky jsou strojem vtloukané vedle sebe s přesahem alespoň dva centimetry. V rozích se pak desky překládají přes sebe kolmo tak, aby překrytí bylo minimálně osm centimetrů.
Pokud není spára ve zdi maltová, nýbrž cementová, pak je potřeba nejprve zakotvit vodící tyč. Ta se spojí řetězem s pneumatickým kladivem. Tato tyč slouží k zachytávání zpětného rázu, jelikož cementové spáry jsou tvrdší než maltové.
Pokud máte pochybnosti ohledně zachování statiky, předkládáme důvody, proč není třeba mít strach. Horizontální posun zdiva ve směru úderů kladiva není možný. Musí se vzít v úvahu setrvačnost hmoty a rychlost úderů, která je 1300 úderů za minutu. Nedochází ani k sedání zdiva. Tvorba trhlin se ve vertikálním směru vylučuje. Při průniku plechů se malta nebo jiné pojivo zhutní minimálně o 10 %.
Technologii zarážení ocelových desek vyvinula rakouská firma Häbock und Weintierl. Z toho důvodu se můžete setkat také s označení HW systém. Metoda je založena na principu zatloukání nerezových plechů z ušlechtilé oceli do zdiva. Tuto metodu podpořila i Vědeckotechnická společnost pro sanace staveb a péče o památky (WTA). Technologie má v Evropě hned několik patentů, které jsou platné i v České republice. je součástí ČSN 730610, tedy normy, která stanovuje zásady pro navrhování, provádění, průzkum, kontrolu a údržbu sanačních systémů ve vlhkém zdivu.
