Plíseň ve zdivu je strašák každého majitele domu nebo bytu. Je nejen nevzhledná, ale také zdraví nebezpečná. Oslabuje imunitu a vznikají z ní různé nemoci. Objevuje se zejména ve starých nemovitostech, ale potrápit může také novostavby. Jak se plísním ideálně vyhnout? Odpovědí je větrat. Jenže to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Nestačí prostě otevřít okno. Lidé ve větrání často dělají zásadní chyby.
Většinou plesnivý právě zdi o oken. Je to nedostatečnou ventilací. Zásadní je pro větrání pochopitelně přívod kyslíku a naopak odvod oxidu uhličitého. Vydýchaný vzduch zhoršuje soustředění a navrch může způsobit zdravotní potíže. Oxid uhličitý vzniká při dýchání. Přispívají však také plynové spotřebiče nebo garáž, která je spojena s domem a má nedostatečné větrání. Pokud je prostor málo větraný, jsou lidé ospalí a unavení. A kdyby jen to. Nevětraný prostor je zkrátka více náchylný k vlhkosti a plísním.
S ventilací se to však nemá přehánět. Ne nadarmo se říká, že všeho moc škodí. Pokud byste totiž dlouho větrali v zimním období, dojde k velkému ochlazení vnitřních prostor. V místnosti by tak vznikly tepelné ztráty. Díky působení chladného vzduchu by navíc na stěnách mohla kondenzovat vlhkost. A právě to vede k plísním. Ani mikroventilace není v zimě zrovna dobrým sluhou. Mohlo by totiž dojít k namrzání těsnění oken. Pamatujte si tedy jednoduchou poučku. Čím je venku chladněji, tím kratší dobu větráme. Větrejte maximálně 6 minut, ale klidně několikrát denně.
Na podzim nebo na jaře můžete bez obav větrání prodloužit na až 20 minut. V letních měsících můžete okna nechat otevřená klidně déle. Tedy pokud je venku přijatelná teplota. V tropických teplotách je vhodné větrat buď brzy ráno nebo přes noc. Otevřít okno při teplotách nad 30 stupňů Celsia také není zcela vhodné. Ideální je v horkém počasí vytvořit průvan, aby se vzduch v místnosti vyměnil rychleji.
V poslední době se o ní hodně hovoří. Je však pro dům i pro jeho obyvatele opravdu takovým přínosem? Je jasné, že bez vzduchu se neobejdeme my ani naše obydlí. Zatímco lidé bez čerstvého vzduchu mohou trpět bolestmi hlavy a únavou, dům bez vzduchu je náchylný k vlhkosti a plísním. Často proto lidé sahají po rekuperačních zařízeních, které pomáhají odstranit vlhkost.
Možná si říkáte, že by snad stačilo správně větrat, jak jsme si to právě popsali. Jenže je fakt, že častým větráním se ztrácí z domu teplo. A to může pochopitelně docela citelně zvýšit účty za energie. To je nemilé zvláště v době, kdy jsou jejich ceny na opravdu vysoké úrovni. Řešením je právě řízené větrání s rekuperací. To zajistí přívod dostatku čerstvého vzduchu a zároveň bude šetřit energie.
Rekuperace je zpětné získávání tepla. Čerstvý vzduch z venku prochází přes rekuperační výměník uvnitř vzduchotechnické jednotky. Do výměníku z druhé strany vstupuje teplý odpadní vzduch. Obě vzdušniny jsou oddělené, aby nedocházelo ke zpětnému průniku pachů, teplo však z odpadního vzduchu přechází do přívodního, a ten se tak předehřívá. Rekuperační výměníky většinou dosahují vysoké účinnosti. Rekuperace se u vzduchotechnických zařízení pohybuje od 30 do 90 %.
Rekuperaci lze využít nejen v rodinných domech nebo bytech, ale také v dalších stavbách jako jsou veřejné prostory nebo bazény. Využití mají pochopitelně také v průmyslových stavbách. Rekuperační výměníky můžete použít dokonce i v klimatizovaných objektech. V letních měsících pak dochází k rekuperaci chladu. Přiváděný vzduch je tedy naopak ochlazovaný tím odváděným.
Výraznějšího efektu chlazení nebo ohřívání vzduchu získáte, pokud do systému zakomponujete zemní výměník tepla. Jde o potrubí, které je zakopané v dostatečné hloubce v zemi. Musí být tak hluboko, aby zem nepromrzala, tedy minimálně 120 cm. Relativně stálé prostředí pomáhá v zimě přihřívání vzduchu a v létě naopak k jeho chlazení. Je však důležité, aby byl zemní výměník navržený opravdu kvalitně. Jinak hrozí, že se v něm nahromadí kondenzát
